Hurá, nás deštík nerozloží, my nad deštíkem zvítězíme.

Ač tedy ve středu 10. srpna lilo hodně, v jednu chvíli značně, dětem to vůbec nevadilo.

Linkovým autobusem jsme se nechali dovézt až na autobusové stanoviště do Třince, odkud už to bylo jen pár kroků k muzeu TŽ.  V šatně jsme odložili pláštěnky, deštíky, batohy a mikiny, pak už nás čekala jen prohlídka. Paní kustodka nás uvítala a zavedla nás do sálu, kde jsme viděli záplavu panenek, ale ty ušité modely na panenkách, to tedy byla věc. Jen jsme se tiše dívali a říkali si, že paní švadlenka musela být hodně zručná, litovali jsme její určitě zničené oči.

Na panenkách byly miniaturní historické kostýmy od středověku do současnosti, mohli jsme uvidět rakouskou císařovnu Marii Terezii v jejím slavnostním šatě, zhlédli jsme královský háv jediného českého císaře Karla, překrásné byly šaty dvorních dam z dob francouzského krále Ludvíka zvaného Slunce. Čekala nás ještě jedna neméně zajímavá výstava, českého loutkářství. Poznali jsme Spejbla a Hurvínka, za sklem na nás mával Ferda mravenec, v rohu místnosti strašil čert, viděli jsme i vodníka.

No, protože jsme byli hodní, dostala paní Jana pro děti spousty výtvarného materiálu. Ten se využije zas na nějaké akci či táboře.

Zaujaly nás i šperky, které zdobily poschodí. V 1. patře jsme dlouho prohlíželi historii Třinecka, historii největšího hutního závodu v tomto regionu pod Beskydami.

Výprava se vydařila a deštík nám tedy vůbec nevadil. Další bodíky byly dětem rozdány do jejich deníčků.