Říkáme jí "Ledovka", letos už proběhl 147. ročník. A dle ohlasů malých i velkých lidiček to byla opět úspěšná akce. Do Prahy se sjely skupiny dětí i dospěláků ze všech koutů naší malé země. Hlavy jsme složili v prostorách pražských sídlištních škol, naše výprava dostala ubytování na Jižním Městě, na ZŠ Květnového vítězství. Byli jsme tam i vloni. Paráda, pěkně jsme se rozložili, horda 26 lidiček. Náš webmaster Michal Sztefek a pár jedinců měli to štěstí, že nebyli uspáni našimi ponožkami, které po celodenním pochodování Prahou by uspaly i mamuta.

Viděli jsme toho hodně, zažili neskutečné množství úsměvných historek. Prošli jsme Království vláčků na Smíchově, několik metrů od stanice metra Anděl, viděli jsme život noční Prahy kolem Staroměstské radnice. To byl první den, pátek.

V sobotu pak následoval Hrad a vše, co s ním souvisí, jako staré zámecké schody, po kterých kdysi kráčel slavný pan Karel Hašler, policejní prohlídka každého vstupujícího návštěvníka do Hradu, úžasné malé domečky přilepené k hradní zdi neboli Zlatá ulička s vystavenými zbraněmi rytířů, jejich přilbicemi v horní chodbičce kolem střílen. Vstoupili jsme do prostoru starého královského paláce, kterým kdysi zněly kroky našeho jediného císaře Karla, prohlédli si chrám sv. Víta, viděli jsme standartu, takže děti vyvodily, že pan prezident je na Hradě. Prošli jsme hlavní bránou ven z Hradu a pomalu kráčeli prudce se svažující ulicí Nerudovou na Malostranské náměstí.

Malá zastávka na občerstvení v "mekáči" a naše kroky nás vedly k mostu, na jehož stavbu bylo použito spousty vajec. Je znát kvalita tehdejších mistrů stavitelů, Karlův most, skvost Prahy. Koukli jsme do Muzea Karlova mostu na druhé straně a naše kroky pak pokračovaly k Muzeu kostek. Kdybyste to chtěli někdy navštívit, je to LEGO na Národní třídě. Tolik staveb z Lega jsme ještě nikdy neviděli. Tedy, pokud bychom si nezajeli do Dánska do Legolandu.

Naše sobotní cesta ale ještě nebyla u konce. Čekalo nás metro a cesta podzemím, opět na Anděl. Odtud pak už ztmavlou Prahou jízda tramvají na Újezd. Hurá, je tu lanovka na Petřín a slíbena noční procházka, hodiny ukazovaly pár minut do 19. hodiny. Ale ta mlha nahoře, ta byla přímo strašidelná. I dospěláci se těžce orientovali, pomohlo uvidět zdi známé též jako "hladové". Podle nich se vedoucí Jana orientovala při cestě z Petřínu k Hradu.

Druhá noc a druhé uspávání neustále brebentících lidiček. To víte, jedna třída a tolik spáčů na jedné hromadě, k tomu zážitky z Prahy, to jen tak někdo neusne. Ale museli, museli, Jana byla neoblomná.

V neděli zrána úklid, balení spacáků a karimatek, hledání ztracených ponožek, hřebenů a nabíječek. Sbaleno, přesun na hlavní vlakové nádraží, kde velký Tom s dospělákem Romanem začali boj se skříněmi v úschovně zavazadel. Chvíli to vypadalo, že ty kufry, kabely a spacáky tam snad nenacpeme, ale svaly našich chlapů byly v přesile. Poslední uf a bylo vše zamčeno. Náš nedělní čas byl věnován Arše Noemově v nové budově Národního muzea, kde v přízemí byla výstava "RETRO". My velcí jsme si dole zavzpomínali na naše dětství, nahoře pak naše oči viděly spousty zvěře, které se dle báje dostaly před potopou do archy Noemovy.

Poslední přesun Václavským náměstím na Můstek, dál ke Staroměstské radnici, kde na náměstí pouliční umělci předváděli různé kejkle. Děti zaujali zlatí klauni, celé tělo měli pokryté zlatou barvou. No a mluvící mimino-kašpárek z kočárku, které vyvolávalo salvy smíchu všech přihlížejících.

Palladium, vytoužená hodinka rozchodu, děti se fotily s kdejakou hvězdou "šoubyznysu". Naposled sjet do metra a poslední jízda k Národnímu muzeu. Kroky nás vedou k hlavnímu vlakovému nádraží, kufry do rukou a hurá směr peron. Praho, dáváme Ti sbohem, snad se zas za rok uvidíme.