A bylo to tady.

V sobotu 9. dubna jsme vyrazili vláčkem směr Ostrava, hl. nádráží. Sešlo se nás dostatečně velké množství, 22 hráčů a 3 maminky, které pomáhaly dohlížet na ten početný houf bojovníků. Cesta ubíhala pohodově a tramvají č.2 jsme si i udělali zeměpisnou exkurzi ulicemi Ostravy. Trvalo hodnou chvíli, než zastavila na zastávce Kino Luna a my mohli dojít těch pár metrů k budově, kde se schovává laserová aréna. První souboj byl ve znamení velkých hochů z devátých tříd, kteří, ač jinak velcí kámoši, museli začít boj proti sobě. Napoprvé vběhlo do arény 12 dětí a s výstroji si to v souboji zkusila i nejmladší Natálka, sestra Dana Matovského. Neslyšeli jsme nic, ale po uplynutí herního času vyšli ven zcela zpocení hráči. Jak řekli, "makačka". Druhý souboj proti sobě postavil sestry, Máju a Martinu, vběhly rázně se svými svěřenci do arény a daly se do boje. Vítězství si odnesli hráči pod vedením mladší Martiny, ale mužstvo Máji bojovalo statečně, i oni nahráli spoustu bodů. V prvním souboji vyhrálo družstvo vedené Matějem Ledererem, hřáči pod taktovkou Vojty Suszky se ale zadarmo nedali.

Převléci se nazpět do čistých trik, navléci si mikyny a bundy a vyrazit k tramvaji. No a jelikož jsem omladině slíbila přestávku v Karolíně, tak jsme vystoupili u obchodního centra a dali si hodinový rozchod. Jak bych nevěděla, kam jejich kroky zamíří. Všechny jsem uviděla o několik minut později nahoře u "mekáče". Tečku naší sobotní výpravy lze nazvat trdelníkovou. Pusy od nutely, ale trdelník se v Těšíně nenajde. Výprava je za námi a už plánujeme, kam zamíří naše kroky za pár týdnů. Poděkování patří maminkám, Darince a Lucce z Těšína, v herně pomáhala na rej hráčů dohlížet i naše bývalá táborová vedoucí a účastnice našich mnoha aktivit, mamka Renča.

Janka Jurčagová