Zbrašovské aragonitové jeskyně ve čtvrtek 13. 8. 2015 zvesela s batohem, kde najdete velkou svačinu a zásobu pití.
Opět tady máme horko, o něco menší, dá se zvládnout. Jede se nám dobře, sedíme v klimatzizovaném rychlíkovém vagonu, uháníme do Hranic na Moravě. Krátké posezení v nádražní čekárně a už nás veze osobáček dál. Nenápadné malé vlakové nádraží Teplice nad Bečvou, o to větší překvapení z hezké stromové promenády podél říčky Bečvy. Přes most pro pěší jsme se dostali na druhou stranu říčky Bečvy, vyfotili se u prvního z léčivých pramenů, zchladili se a stoupali cestičkou vzhůru ke vchodu do jeskyně.
Hurááááá, libých 14 stupínků tepla uprostřed jeskyně, co víc si přát. Dětem jsme sice doporučili navléci si mikiny, ale otužilci zůstávají v tričkách, je to snesitelné. Posloucháme zajímavé vyprávění slečny průvodkyně, cvakáme fotoaparáty, určitě nechodíme tam, kde je chození zakázáno pro velký výskyt smrtícího kysličníku uhličitého. Důkaz jsme viděli na testu hořící svíčky, kterou paní průvodkyně zapálila a spouštěla na lanku do míst, kde se již vyskytuje daný plyn, svíčka zhasla. Jinak v této jeskyni najdete po celé trase naistalovány měřící přístroje té nejmodernější techniky, které zachytí každé, i kdyby bylo jen nepatrné, zvýšení plynu. Trasa pro návštěvníky je vedena z dostatečné bezpečné vzdálenosti výskytu plynu,ale varování musí průvodkyně vyslovit, co kdyby se našel někdo, kdo prostě poslouchat neumí.
Koukali jsme na vytvořené krápníky, dokonce dostaly děti za úkol krápníky spočítat, sáhli jsme si při začátku trasy na jeden z krápníků, o kterém průvodkyně řekla, že nám splní přání, ale jen nezištné, do roka. Tak, neodolali jsme, sáhli jsme si a vyslovili přání. Uvidíme, zda se do roka splní. Viděli jsme spousty zajímavostí, v závěru trasy nám průvodkyně navodila pocit průzkumníků, objevitelů jeskyní, kdy vlastně nic nevidí, jen hustou černou tmu, zhasla všehna světla, my viděli fakt jen tu černou barvu.
Návštěva jeskyně opravdu stála za tu námahu, děti dostaly hodinový rozchod, starší usedli s unavenými nohami ke kávě, pak hurá zpět k vlakovému nádraží, podchodem jsme se dostali na druhou stranu nádraží a opět stoupali do kopce. Ještě, že jsme šli stinným lesem, teplota venku stoupala, my stoupali nahoru k vyhlídce nad Hranickou propastí. Odvážní se přiblížili k zábradlí, aby koukli směrem dolů, do hlubiny. Je tam uváděná hlubka jen 69 metrů, ale i to stačilo k tomu, že né všichni se chtěli kouknout z těsné blízkosti do propasti. Najíst, vytřepat kamínky z letních sandálů, nafotit a s veselým úsměvem kráčet dolů zpět, hodina příjezdu vlaku se kvapem přiblížila.
4. výprava dopadla opět na výbornou, pochvalu zaslouží děti i rodiče, kteří nás doprovázeli, chtěli si zažít jednu z letních výprav, tak jsme je vzali sebou. Statečně s námi zvládli i výstup na vyhlídku, nazpět bylo znát, že je výprava opravdu unavila. Při přestupování na vlakovém nádraží v Ostravě-Svinově jsme zachytili fotoaparátem naše děti, jak si své nohy máčejí do bazénku před nádražní halou. Nikomu to nevadilo, děti se trochu osvěžily. Jako jeden z fotografů výpravy jel s námi i bývalý vedoucí turistického oddílu Stopa z osmedesátých let, Míra Zamazal. Prošel s námi vše, dokonce se donutil vystoupal i nad propast.
Závěr letošních prázdninových výprav bude v úterý 18. srpna, to jedeme blízko, na koníčky do Albrechtic u Českého Těšína. Snad nám i naposled vyjde hezké, přijatelné, počasí.
You must be logged in to post a comment.