Přiblížila se sobota 17. října 2015 a skupinová vedoucí vyjela do Prahy.Vůbec netušila. do čeho jede.
Na poslední chvíli se dozvěděla od další kolegyně z Pionýru, že byly vybrány ony dvě pro účast na oslavách 25 let vzniku Pionýra, které se konají v prostorách divadélka Za plotem v Praze-Bohnicích. No, obě ženy si dělaly legraci, že už asi doopravdy patří k dr. Chocholouškovi, proto je tam pozvali.
Nadešla sobota a vyjelo se, jak jinak, než vláčkem, Regiojetem. Zpoždění bylo nepatrné, pouhých 20 minut, slavnostní zahájení i občerstvovací raut v 15.00 hodin obě ženy zvládly, tam je čekali ještě 2 zástupci za krajskou radu Moravskoslezského Pionýra, tak se mohlo debatit a chroupat bagetky, zapíjet vše džusem. Pak ale nastalo překvapení v sále, kde probíhalo samotné vyhodnocení. Akci doprovázela liberecká skupina „dixilendu“, promítaly se záběry z akcí starých 25 let a vyhodnocovalo se. To,že budeme stát mezi vyhodnocenými, to nás s kolegyní Pavlou vůbec nenapadlo. Odměna byla sladká a těžká současně. Každý oceněný přebíral keramický pekáč plný Honzíkových buchet. No ,legrace.
Slavnostní chvíle skončily a my s Pavlou se rozhodly stihnout Regiojet s odjezdem v 19.48 z hlavního nádraží. No, stihnout jsme ho stihly, ale rozhodně jsme nedojely do půlnoci do Českého Těšína. Vše probíhalo v poklidu do České Třebové. Už jsme si libovaly, jak to pěkně ubíhá, no to jsme neměly, Při vyjetí ze stanice Česká Třebová ještě pár minut probíhalo normálně, pak nastaly hrozné rány a záblesky, nastal výpadek elektřiny, vlak samovolně pomalu dojel, až se zastavil. A nastalo běhání vlakového personálu, co se to vlastně stalo. Pouhá maličkost, vlak strhnul prověšenou trolej, my stáli, za námi se vše zastavilo a dlouhé 3 hodiny jsme stáli někde ve tmě v poli, než přijela četa od České Třebové nám opravit elektrozařízení na lokomotivě a jednom z prostředních vagonů.
No, ti méně otužilí začali po půl hodince navlékat svetry a bundy my s Pavlou jsme zvyklé táborovému životu, svetr zůstal nahoře v poličce. Ale, byly jsme rády, když se Regiojet pomalu rozjel, po 3 hodinách stání v poli. Kolegyně Pavla vystoupila na hlavním nádraží v Ostravě ,já netušila, co mě ještě čeká. Dočkala jsem se ve stanici Ostrava-Kunčice, to už bylo půl třetí ráno, člověk byl notně utahaný a rozmrzelý. Co se ale dalo dělat, než zůstat sedět a v klidu strávit sdělení vlakového personálu, že se hodinu nepojede, protože mezi Kunčicemi a Bartovicemi je vypnutý proud na trati, že se opravuje. Do Těšína se vláček doploužil pár minut před čtvrtou ráno.
Výlet do Prahy je za námi, keramický pekáč i s buchtami dovezen v pořádku. Buchty posloužily jako dobrá snídaně, pekáč bude připraven pro pečení sladkého, ale i masíčka pro všechny dospěláky, kteří přijdou někdy navštívit skupinovou vedoucí. Možná se v nich upeče buchta pro lidičky na stavěčku tábora. Uvidíme, co vše v tom hezkém pekáči upečem. A, že je pionýrský, připomíná na dně pekáče logo pionýrské vlaštovky.
You must be logged in to post a comment.