Stanice mladých přírodovědců 9. 8. 2017

Druhá prázdninová výprava vedla naše kroky na stanici mladých přírodovědců a do kukuřičného labyrintu.

Co jsme vlastně viděli, na co si sáhli, čeho se lekli? První polovina výpravy probíhala v prostorách stanice mladých přírodovědců. Zvěře tam bylo dostatečné množství. No, protože nás bylo také dost, museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. A pak to začalo. Horko venku, dusno a horko u hadů a agam, huh, hned jsme si připadali jako v tropech. Ale že jsme byli hodní, mohli ti nejodvážnější mít kolem krku hroznýšovce. No, skvělí krotitelé. Dokonce jsme si sáhli i na agamu vousatou. Koukli jsme na ptactvo, na morče-naháče, pohladili činčilu, která měla ochotu nám stále někam utéci. No a s ostražitostí jsme kráčeli kolem klece s již postarším makakem Oskarem. O zranění nikdo nestál. Lišák Ferina se nás bál, nalákala ho paní pracovnice stanice až na potravu.

Druhá polovina výpravy nás zavála na druhý konec Karviné, do části, Karviná, Staré město. Kukuřičný labyrint. Kdo neprošel, neví, co to je za legraci bloudit vysokou kukuřicí, hledat tabulky se soutěžními obrázky, pokusit se vyluštit tajenku. Děti ale našly, poskládaly tajenku, všechny si mohly vyzvednout u vstupu za odměnu odznáček Kukuřičáka.

Kdyby jen ten Oskar nahoře tolik nepálil. Od labyrintu jsme se rozhodli dojít ty 2 kilometry k vlakovému nádraží pěšky. Vydali jsme ze sebe poslední zbytek sil, dopily se poslední kapky minerálky. Jak rádi jsme si sedli do autobusu, který nás zavezl zpět domů. Tak, nabereme síly a jedeme v sobotu 12. srpna projít se k vojenskému bunkru Jarošov do Darkoviček u Hlučína.