Tak jsme si, zcela poprvé, vyjeli na víkendovku na Hájenku Radamoku do Kopřivnice. Využili jsme toho, že náš spolek Svibická šestka, z.s. je členem, současně jsme chtěli nejen poznat prostředí pro další víkendovky a tábory, ale připravit i program her, soutěží a výletů pro letošní táborovou činnost spolku. 12. května naše Apalucha Hájenka se 16 vandrovníky započala.
Sjeli jsme se z různých částí našeho Moravskoslezského kraje a dojeli jsme jak vlakem, tak autem. Náš spolek má holt členy rozseté nejen po celém kraji Moravskoslezském, ale mnozí naši členové, kamarádi z aktivit jsou vzdáleni až v Pardubickém kraji, v Praze, u Františkových lázní. Víkendovka se nesla ve velmi přátelské náladě, hájenkou se od pátečního pozdního odpoledne nesl řehot té nejmladší části vandrovníků. Všechny čest předsedovi RADAMOKu, vedoucímu kanceláře RADAMOKu a dalším z vedení, zrekonstruovat starou hájenku do tak perfektně a moderně vybavené chaty pro členy RADAMOKu, to jsem opravdu nikde neviděla. Vše se leskne novotou, je hezké, stylové válendy pro přespání. Tam se tak dobře spalo. A, lokalo čistý vzdoušek, Hájenka se nachází na kopci nad městem Kopřivnice v Janíkově sedle, obklopena čistou přírodou, spousty květeny. V noci se nám za Hájenkou ozýval štěkot srnce.
Páteční podvečer bylo ve znamení seznámení s přírodou kolem Hájenky. Už cesta nahoru od vlakového nádraží ukázala, jak umíme vynést svůj batoh vzhůru do strmého kopce do Janíkova sedla. Přece jen jsme se nevzdali a vystoupali nahoru k Hájence, kde nás už čekala p. Katka s manželem Marcelem a Marcelem juniorem, spolu s mladou mamkou Sandrou a nejmenším táborníkem a vandrovníkem Ríšou.
Síly jsme připravili na sobotní zkoumání muzeí v Kopřivnici. Dolů to šlo dobře, objevili jsme novou sochu Emila Zátopka, rodáka , který Kopřivnici proslavil coby olympionik maratonec spolu se svou ženou Danou, rovněž sportovkyní, oštěpařkou. Nejdříve jsme prozkoumali Technické muzeum města Kopřivnice, kde se nacházely modely závodních aut, osobní auta bývalých československých prezidentů, typy sanitek i osobních aut sloužících v horách v zimních období. Najdete tady starodávné hasičské stříkačky, vojenská vozidla z dob první republiky. První auta, která kdy vyrazila na silnice. Oči přecházely. To jsme ale nevěděli, co nás čeká ve zcela novém Muzeu nákladních aut TATRA. Muzeum zvenku vypadá jako obrovská tmavě šedá tovární hala, je jen 300 metrů od vlakové stanice. Jen jsme vstoupili, zatajil se nám dech. Nadšeně jsme procházeli kolem různých typů nákladních aut, kolem vojenské tatrovky, obrněného vozu, nákladních aut pr hasiče, tatrovky, které se kdysi proslavily na stavbách přehrad. Parádní kousky, některé darovány jednotlivými sbor dobrovolných hasičů. A, vzácnost nad vzácnost, TATRA z expedice LAMBARENE, to se psala sedmdesátá léta a naše expedice vezla léky a obvazy do vesničky dr. Schwayze v africké buši. Neméně další slavná tatrovka, která projela kolem světa na sklonku osmdesátých let a tatrovky, které nás proslavily na závodech DAKARu, to je řídil slavný řidič p. Karel Loprais.
Cesta zpět, znovu vzhůru do Janíkova sedla. Omladina byla vyhnána na pruty, připravily se špekáčky a mohl zaplápolat ohýnek v sobotní podvečer. Špekáčky v nás zmizely rychlostí kulového blesku, tak mohl Tom „Čičinka“ sáhnout po kytaře a melodie se nesly zprvu potichu, nejistě, ale přeci jen se nám podařilo plícní sklípky roztáhnout. I srnec v nedalekém mlází nám k tomu zaštěkal. Zpívali mladí, Mája se sestrou Martinou, zpívala i naše dvorní táborová fotografka, mamka Martina se synem Markem, zpívali kluci i dívky. Vydrželi jsme prozpěvovat až do chvíle, kdy padla hluboká tma, dohořívaly poslední kusy polínek. Dobře se nám usínalo.
Nedělní ráno nás probudilo štěbetáním ptactva. Úklid, nabalit, pozavírat všechna okna, vzít pytel se smetím, své batohy na záda a sestupujeme dolů k vlakové stanici. Osobáček nás unáší do Studénky, odkud nás Regiojet doveze až do Ostravy, hl. n. Poslední přestup a osobní vlak přes Bohumín s námi uhání k Českému Těšínu.
Tak, bylo krásně, bylo pohodově a zas jednou se tam na Hájenku vypravíme.
Jana Jurčagová
You must be logged in to post a comment.