Neboli jinak námi nazývaná Ledovka. Vždy zažijeme spoustu dobrodružství, legrace, poznáme nová místa, seznámíme se s novými lidmi, vždy se něco i naučíme.

Ani letos tomu nebylo jinak. Do Prahy nás nakonec vyjelo 27, chřipka nám sklátila 4 dobrodruhy do peřin. Regiojet nás dovezl do Prahy a této společnosti jsme využili i při cestě zpět v neděli 2. února.

Opět a zas jsme své unavené končetiny složili na ZŠ Květnového vítězství na Hájích. Letos jsme hned v pátek vyrazili metrem na stanici Hradčanská a před námi bylo dobytí Pražského Hradu, cesta Nerudovkou dolů na Malostranské náměstí a všemi mladými dobrodruhy očekávaný "mekáč", jak jinak. Pak cesta Karlovým mostem a návštěva Náprstkova muzea. Pěšky jsme se prošli až ke Kotvě a Palladiu, začalo obdivování nákupních center.

Sobota byla ve znamení pohádek, nejdříve pohádková výstava v prostorách Galerie Rohlík Česká televize, pak honem autobusem ke stanici metra Pankrác a přesun na Smíchov, šupem na Barrandov, kde nás čekala druhá pohádková výstava, kde jsme byli předem objednáni. Modely králů, rytířů, princezen, loupežníků bylo možno si vyzkoušet, no a taky že jo.

Nazpět jsme jeli na Újezd, lanovkou na Petřín a tmou jsme kráčeli dolů zahradami k ambasádám mnoha cizích zemí. Jelikož byli poutníci notně hladoví, tak závěrem opět Palladium a krmení dravé zvěře.

Neděle, to bylo ranní balení, úklid a předání třídy ve stavu výtečném. Dovlekli jsme kufry na nádraží, dali do úschovny a vytáhli jsme končetiny na blízký Vítkov. Národní památník hrdinů, je nutné projevit úctu padlým. Zpět dolů, busem až k Vltavě, ke stanici metra Staroměstská, ale nejeli jsme metrem, leč kráčeli k Staroměstské radnici a dál na Můstek a nahoru po Václavském náměstí. Poslední svačina v "mekáči", poslední okouknutí všech výkladů a honem do metra.

Závěrem jsem turistům slíbila ty nejdelší jezdící schody v metru, tak jsme se projeli, nahoru a dolů ve stanici metra Náměstí Míru. Mohu říci, že nikdo se neztratil, nikdo nic neztratil, všechny jsem naložila do Regiojetu a dovezla domů.

Velké poděkování patří dospělákům, Renči Rodové, Inge Cieslarové, tatínkovi Lukáši Matovskému, mladému Tomu Kocurkovi, a to za skvělé hlídání omladiny při nástupech a výstupech v metru, v tramvajích i autobusech.  A poděkování všem účastníkům, že byli ochotni se mnou putovat po pražské dlažbě.

 

Janča Jurčagová