Tak, rok se s rokem sešel a od Českého Těšína opět vyrazilo osobní auto s přívěsným vozíkem ve směru Jedlová u Poličky. Na palubě kromě velitele stavěčky Milana Daneše alias Klémy se nacházeli ještě Pavel Lanc spolu s Jarkem Maroszem, vezli spousty celt, nějaké to nářadí, povinnou sekačku na pokosení obou táborových luk. Prostě 20. 6. začala tradiční slavná Apalucha, tentokráte 2014. Během stavěčky se na louce procházelo spousty dospěláků, přiložili ruce k dílu, postavili hezky rovně v řadě naše stany s podsadou, poseděli, zazpívali, zavzpomínali na svá dětská léta strávená na Baldě, na stanových táborech.
Pak přišel 1. červenec, dojelo nás na tábořiště sice jen 16 osob, ale to nám náladu vůbec nezkazilo. Měli jsme malý „rodinný“ tábor, bylo pěkně všem, hrálo se, zpívalo s kytarou do chvíle, než se „někomu“ podařilo ladit tak, že se kytara zcela rozladila.
Navštívilo nás spousty lidí, někteří tu pobyli více dní. Eva Kalábová s manželem Tomášem přijeli i s pejsky. Webmaster naší skupiny Michal Sztefek taky přispěl svýma rukama k přípravě dřeva pro otop i pro ohniště navečer. Stihl se koukat kolem a usilovně cvakal svým kouzelným přístrojem. Jsme rádi, že se za námi podívali. Dojela i „Žirafa“ Renča Chodurová se synem Davídkem. Určitě by řekla, že se tam děti dostatečně nasmály, smích je některé přecházel jen u nočních her, to bylo strachu, projít se do lesa, ve tmě tmoucí.
Děti v době tábora navštívily blízký hrad Svojanov v době Královských slavností, kde viděly nádherné vystoupení šermířů, středověkých kejklířů, dobře udělanou prohlídku mučírny, atd.
Dny nám rychle ubíhaly, někteří úmyslně ztratili zubní kartáček, prý si tedy nemohou čistit zuby. Některým trvalo dlouho vyhrabat se ze spacáku, protože se jim nechtělo na rozcvičku, jiní systematicky ztráceli hrníčky, lžíce, nebo zapomínali umývat své ešusy s vědomím, že to stejně p.Jana nevydrží, přihodí ty jejich ešusy do velkého lavoru a vydrbe to pěkně v Jaru.
Ve čtvrtek 10. 7. přijel na náš tábor letitý kmet táborový Míra Zamazal, jinak též v Českém Těšíně známý pod přezdívkou Miro Mikymaus, no just ten den bylo zataženo, po ránu vál ledovější vítr, tak se dětem nechtělo moc usmívat do jeho fotoaparátu. Ale druhý host, tatínek Rostík Frýda by určitě potvrdil, že posléze při hrách jsme se nasmáli opět dost a dost.
Děti byly ve čtvrtek úspěšné při směnné hře, to jsme spolu šli do 4 km vzdáleného centra vesnice. Děti dostaly několik kousků tábornických úkolníčků, malých sešitků. Měly za úkol během 30 minut směnit úkolníčky za jiné, cennější věci. Byla jsem velmi mile překvapena, co všechno jsme vyměnili, včetně sladkých kočičích jazýčků a velkého balení domácích chipsů. Na jedné z foteček je zachyceno vše, co děti směnily.
Přiblížila se sobota 12. 7., Oskárek nám přál, proto děti pod velením tvrdé ruky pana Jurčagy a s pomocí tatínka Frýdy rozebraly všechny stany, odpoledne bylo na louce prázdno, ticho. Žádný papírek se nikde nepovaloval, kufry byly složeny do kuchyně tábora, byli jsme připraveni na poslední noc „pod hvězdami“. Přijeli i rodiče jednoho z nejmladších táborníků, Matěje Kubína, pozvali jsme je na noc pod hvězdami, spali s námi, všichni zavrtáni pod celtami. Jen při usínání se naši táborníci dívali kolem, zda náhodou jim k uším nepřijde funět nějaký divočák, těch je v jedlovských lesích plno. Nepřišel ani srnec, ježci šli funět kolem jídelny a kuchyně a jejich prskání nás taky nevyděsilo.
Skončil jeden z hezkých táborů, tábor bez jediného úrazu, jen těch pár klíštěcích přísavek bylo nalezeno, tábor, kdy se děti musely naučit pomáhat, starší pomáhaly malým. A Oskar nám letos přál.
Mé poděkování patří jak malým táborníkům, tak Martině Mihalikové, která svou dovolenou strávila s námi, její zásluhou máme dostatečnou fotodokumentaci tábora.
Bylo hezky a za rok se sejdeme opět na louce Balda.
You must be logged in to post a comment.