Tábor skončil,
a co bude dál? Už začaly přípravy na rok 2018. Letošní stanování proběhlo nějak rychle. Den se střídal se dnem, noci byly někdy hodně chladivé, dny horké.
Kozlí pěchota připravila hry a soutěže, proti oddílu Hmyzáci vedený Radimem Ledererem se odvážně postavila do boje mladičká Sandra Nuchalíková se svými Ferdíky. Boj byl úspěšně dobojován 16. července a Sandra mohla hrdě hlásit „zvítězili jsme“. Přelom v souboji nastal v půlce tábora u Táborové kuchařky Ferdy mravence. Kupodivu poprvé, co Radim nevyhrál. Jinak se o něm ví, že táborové kuchařky jsou jeho doména.
Zažili jsme výlety do Svitav, kde mimo jiné je momentálně výstava praček a ždímaček, jak šla historie v praní prádla. No, viděli jsme parádní kousky. Děti se ponořily do skládání puzzle a zasoutěžily si v pexesu, když už tam byla putovní výstava k této hře No a zážitkem bylo koukat na hbité prsty naší mladé instruktorky Nikol Mihalíkové, která v prvním poschodí usedla za klavír. Dokonce se k ní přidala i její mamka, naše tvůrkyně soutěží, Martina. Ale zlatým oříškem výpravy byl unikátní kousek z kostek, který postavili z pohledu dětí již „staříci“, táborová návštěva, 4 hraví chlapi, Tom, Erik, Martin a Michal. Pánové, co už jim „táhne“ na čtyřicítku, ale jak si vyhráli.
Zážitkem táborníků byl i přístroj, který měl sebou na táboře právě jeden z mladých „čtyřicátníků“, Michal neboli Mišura, jinak též náš webmaster. Dojel na táborovou louku se svým dronem. A vzniklo video, které všechny nadchlo. Tedy my táborníci jsme jej viděli, až jsme dojeli z tábora do civilizace, kde je elektrický proud. Ale těšili jsme se na video, protože nám každý volal z domova, jak je to krásné.
Dny na táboře s Ferdou mravencem utíkaly, byli jsme se kouknout i v Brně na celodenním výletu. Ponořili jsme se do vodičky na bazénu s mohutnou skluzavkou na Kraví hoře, vedoucí tábora nás nasměrovala i k Technickému muzeu. Tam bylo roztodivných technických hříček. Jsme si vyhráli.
Ale, co bylo poučné, setkání s hluchoněmou dívkou Terezkou Czopnikovou, kterou jsme přijali mezi sebe, pozvali k nám na stanový tábor, aby s námi zažila zbývajících 5 dnů. A byly to dny velmi hezké. Děti se naučily dokonce znakovat. Terezka byla zařazena do normální táborové činnosti, nikomu nevadilo, že se musí psát na papírek nebo znakovat, prostě stala se naším řádným táborníkem. My jsme v ní získali velkou kamarádku, která s námi bude jezdit na všechny možné výpravy, akce a za rok jede s námi na stanový tábor zas.
Byly táboráky, bylo pár nočních hlídek, byla kamna, která nechtěla hořet, kuchařka v mé osobě se stále rozčilovala, že to zas čoudí a nehoří. Ale měli jsme letos velmi šikovné dva pomocníky ke dřevu a vodě, Milana Vilgockého a Toma Kocůrka. Nevím, všichni byli letos, jako vždy, šikovní, obratní a správní táborníci. Nesmím opomenout na táborového lapiducha Romana a druhou táborovou instruktorku Natalku Nuchalíkovou. Každý z nás dospěláků se letos velkým dílem zasloužil o pohodové dny na táboře. Velká Martina byla i táborovou fotografkou, kdy činnost zachytila na skoro tisícovce foteček. Máme na co vzpomínat, když budeme prohlížet. Za rok zase, sejdeme se na louce Balda.
You must be logged in to post a comment.