Tábor
to je něco, co v nás všech vyvolává příjemné vzpomínky, vůni táborového ohně, písničky, které se nesou v dál, zvuk kytarových strun. To vše ve mně vždy vyvolá tábor našeho spolku Svibická šestka, z.s. Letos k tomu přibyla hvězdná obloha, kdy jsme naprosto čitelně rozeznávali souhvězdí Velký a Malý vůz, opět jsme se zaposlouchali do zvuků nočního lesa, popíjeli vydatně minerálku, taky nám nic jiného ve vodovodních trubkách neteče a hráli si na „indiány“. Tom Kocůrek alias Čičinka připravil celotáborovou hru „Zlato Apačů“, tak jste mohli v údolí za budovou bývalých lázní vidět kmitat se osůbky v indiánských oblečkách, někdo měl i čelenku.
Počasí nám přálo, větší omladina si dopřála noční vycházky na Šibeniční vrch nad Poličku, kdy se ukázalo, jak dobré je mít s sebou mobily s GPS. Naučná stezka je na mapách zachycena zcela jinak, než je tomu ve skutečnosti, a ještě k tomu v nočních hodinách, kdy nos nebyl vidět. Do celotáborovky se zapojily tři indiánské kmeny. Jestli nyní nespletu názvy, tak to byly Tiché proudy, Divoké květy a Zelení vlci. Náčelníky se letos stali Roman Benda, Maruška Metelková a Nicolas Petrák, skvělí náčelníci, snažili se, seč mohli. Dle výsledků bylo vidět, že nejvíce hřměl Smějící se medvěd, v civilním životě p. Roman Benda. Ale, všichni bojovali statečně. Naučili se hodně o ochraně přírody, jak chodit nočním lesem, jak s mapou, co dělají turisté, kdo má jít jako první. Nejlepší tanečníci a zpěváci se předvedli v indiánském Talentu, údolím se rozléhaly tóny divokého indiánského křepčení při večerních diskotékách s barevnou hudbou a mlhou. Podívali jsme se na celodenní výpravě do Westernového městečka Šiklandu v obci Zvole u Pernštejna, navštívili město Polička, kdy cesta ubíhala příjemnou procházkou lesem z Baldy až k branám městečka Polička a na druhé autobusové výpravě jsme nakoukli do jeskyně Blanických rytířů v obci Rudka, kde jsme zjistili, že lev u vchodu do jeskyně ještě nezařval, tak sv. Václav, patron českého národa ještě nevyzval své rytíře, aby se probudili a seřadili do šiku.
Jeskyně se nachází na vršku, kde se k ní dá dojít tkz. smyslovou zahradou, kdy si člověk může vyzkoušet všechny lidské smysly, od hmatu přes čich po zrak, dokonce se může projít po chodníku fakírů. Nad zahradou na úplném vršku nad jeskyní najdete Burianovu rozhlednu. Co bychom to byli za táborníky, kdybychom nezvládli vyjít pár schodů navíc a podívat se do okolí obce Rudky.
Tábor nám začal 1. srpna a 13 dní se skutálelo velmi rychle ke konci. Od roku 2021 oslovuje spolek i rodiče ze svitavského regionu, a tak i letos na tábor dojely děti z blízkých měst a obcí, navázala se další přátelství mezi dětmi z Českého Těšína a dětmi ze Svitavska. Novinkou letos byl pokus mladé rebely dát do družiny greenhornů. Daly se jim instrukce, jak pomáhat Tomovi Kocůrkovi při hrách a soutěžích, měli svůj program, rádi se stali pomocníky při soutěžích a hrách. U greenhornů byla mladá Natálka Nuchalíková.
Tábor, to je také sbor kuchařský, který se od brzkého rána se stará, velmi poctivě, o naše tábornické žaludky. Letos se v kuchyni točily p. Lenka Trávníčková a Katka Nuchalíková, třetí oporou byl p. Marcel Nuchalík, který mistrně ovládal přístroj rachotící, a to velkou myčku, která denně musela umýt desítky talířů, hrníčků a příborů. Děvčata vymýšlela barevné zeleninové variace, že i zelenina nadchla mnohé táborníky.
Tábor, to je i zdravotník, který rád ofouká kdejakou malou bolístku. Letos nějak rádi chodili táborníci kouknout na p. Janu Bendovou a když nic jiného, tak ochotně nabízeli paži k měření tlaku. Jana Bendová se dělila o post zdravotnice s mladičkou Sandrou Jurčagovou, která letos získávala první ostruhy v roli zdravotnice, vzájemně se ženy zastupovaly. Kupodivu jsme letos klíště viděli málokdy, sem tam puchýřek, malá odřeninka, vykřičené hlasivky při hrách. Letos nás spíš potrápil Oskar, neustále jsme naháněli malé táborníky, aby si laskavě vzali pokrývku hlavy. I když to člověk řekl 100x, stejně večer byla zimnice, nevolnost, bolest hlavy, protože někteří táborníci neposlechli, člověk, aby jim lepidlem tu pokrývku hlavy přilepil. Ale, i to bylo v menším měřítku, Tom Kocůrek se s náčelníky indiánských kmenů snažili co nejvíce pobývat s indiánskými kmeny v chládku lesa, neustále se nabádalo k dodržování pitného režimu.
Vše jednou začne a zákonitě má i svůj konec. Na táboře s námi byl v roli zaučujícího se hospodáře a budoucího hlavního vedoucího Tomáš Jurčaga, který jinak dělá dobrovolně a rád statutárního zástupce spolku. Poděkování patří všem instruktorům, počínaje Kristýnkou z Frýdku Místku přes Martinu Nekorancovou a Vanesu Vondrovou a konče klučičí partou instruktorů, s Matějem Cieslarem,Vojtou Labudkem a Lukinem Passlerem, který za námi dojel po nemoci zrelaxovat své končetiny, sloužící mu coby vynikajícímu fotbalovému dorostenci.
Tábor 2022 je za námi, před námi je léto 2023 a dva tábory, v červenci na Hájence v Kopřivnici a v srpnu opět Balda.
A od letošního roku se o tábornících z Havířova a Českého Těšína na Baldě dočtete i v knize p. Jiřího Bureše.
Jana Jurčagová
You must be logged in to post a comment.